Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

Slavení Velikonoc je vepsáno i v pohlednicích, muzeum je vystavuje na webu

Beránci, zajíčci, vajíčka, ale také zvonky, řehtačky či dokonce traktory. Motivy velikonočních pohlednic se v historii opakují i proměňují. Ve sbírce Východočeského muzea je jich několik set. Ty nejzajímavější se nyní představují ve webové výstavě Pestrá krása velikonočních pohlednic, kterou dnes muzeum zveřejnilo na svých stránkách tinyurl.com/velikonocnipohledy.

„Nejstarší pocházejí z takzvané zlaté éry pohlednic, která trvala od 90. let 19. do desátých let 20. století, a právě tyto pohlednice jsou považované za nejpůvabnější,“ prozradila autorka výstavy historička Renáta Tetřevová. „Velikonoční pohlednice často září barvami a optimismem. Někdy nám mohou připadat až kýčovité, ale musíme si uvědomit, že jsou dokladem dobového vkusu a cenným historickým dokumentem,“ uvádí historička.

Velikonoční pohlednice jsou plné křesťanské a pohanské symboliky. „Často na nich nacházíme motivy kříže, kočiček nebo beránka Božího. Ještě starší jsou symboly plodnosti v podobě vajíček (kraslic), časté bývá i znázornění zajíčka, opět symbolu plodnosti a štěstí. Svůj význam má i volba barev – převládá červená, jasně zelená a zářivě žlutá, což jsou opět barvy života a nových počátků,“ vysvětluje Tetřevová. Tato témata plnila pohlednice i za první republiky.

Na první pohled lze poznat pohlednice z 50. let minulého století. „Velikonoční křesťanské svátky komunistický režim neuznával a zejména v padesátých letech se je snažil nahradit svátky jara, přičemž se jako „čert kříži“ vyhýbal veškeré křesťanské symbolice. Tu většinou nahradil žánrovými fotografiemi jarní přírody a mláďaty. Beránci nicméně zůstali,“ vysvětluje Renáta Tetřevová. V době kolektivizace zemědělství bylo vydáno i několik zajímavých „budovatelských“ pohlednic, jež Velikonoce interpretovaly jako svátek jarních zemědělských prací.

Velikonoce se nicméně už koncem 50. let vrátily na výsluní v podobě krásných černobílých snímků s etnografickou tématikou, které zachycují lidové zvyky a kroje. Od šedesátých let byly čím dál oblíbenější reprodukce slavných malířů, například Josefa Lady nebo Vojtěcha Sedláčka.