Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

Historie zámku

Počátky panského sídla v místech dnešního zámku lze podle archeologických nálezů datovat do konce 13. století. Původní vodní hrad byl přestavován ve 14. století za pánů z Pardubic, ale z jeho podoby lze vystopovat jen neúplné fragmenty. K další přestavbě došlo krátce po husitských válkách, kdy byl hrad obehnán novou kamennou hradbou s nárožními věžicemi a se střílnami pro ruční palné zbraně a patrně i děla.

Pernštejnská éra

V roce 1490 koupil rozlehlé kunětickohorské a rok poté i pardubické panství moravský velmož Vilém z Pernštejna, který se tehdy stal jednou z předních osobností na dvoře Vladislava Jagellonského. Za centrum moderně budovaného velkostatku Vilém zvolil do té doby málo rozvinuté Pardubice a záhy je přetvořil na českou rezidenci rodu, která Pernštejny reprezentovala a zároveň vyhovovala ekonomickým nárokům jejich aristokratického dvora. Vilém přestavěl celý areál původního hradu na palác s čtyřkřídlou dispozicí, který již vyhovoval nárokům postupně pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. Kolem paláce a dvora s hospodářskými budovami nechal Vilém vybudovat mohutné opevnění. Tento typ stavebního objektu na tak rozlehlém areálu a v takovém stupni dochování urbanistického řešení nemá ve střední Evropě obdobu.

Unikátní opevnění

Fortifikační systém pardubického zámku představuje vrchol pozdně gotické opevňovací techniky. Tvoří jej mohutný hliněný val s nárožními rondely, na němž se dalo umístit těžké dělostřelectvo. Na úpatí jej chránila hradba se střílnami pro střelce z ručních palných zbraní. Před hradbou se nacházel široký příkop, který se mohl v případě nebezpečí zavodnit. Barbakán (tzv. Příhrádek) přiléhal k městu a se zámkem jej spojoval dlouhý původně dřevěný most (dnešní hráz s kamenným mostkem vznikla až v roce 1805).

Po Vilémovi z Pernštejna (†1521) pokračovali v úpravách zámku jeho synové Vojtěch (†1534) a Jan (†1548). Z této doby se dochovaly kromě celkové dispozice zámeckého areálu a řady architektonických prvků především zbytky raně renesančních nástěnných maleb. Pozoruhodná je výzdoba rytířských sálů patřící k nejstarším dochovaným renesančním nástěnným malbám v Čechách. Velmi hodnotné jsou dva dochované malované raně renesanční kazetové stropy a vstupní zámecký portál. Portál byl vytesán z větší části v roce 1529, osazen v roce 1541. K portálu vede z nádvoří kamenný most s reliéfní výzdobou.

Poslední přestavby

V roce 1560 prodali Pernštejnové Pardubice králi a panství se stalo královským komorním majetkem. Zámek přestal být panskou rezidencí. Sídlila tu správa velkostatku a panovníci sem zavítali jen vzácně. Poslední rozsáhlejší přestavbu zámku řídil v letech 1574–1579 Ulrico Aostali de Sala. Palác tehdy dostal mj. sgrafitovou výzdobu fasád, byl upraven štít nad vstupním rizalitem a přistavěno schodiště do severního křídla. Barokní úpravy, které tu vedl v letech 1723–1726 František Maxmilián Kaňka, se již nijak zásadně do dispozice zámku nepromítly.

Sídlo pivovaru i byty vojáků

Za komorního panství zámek podléhal stále více komerčním zájmům velkostatku. V 17. století tu byl zřízen pivovar, v 18. století sklad textilní manufaktury, byty vysloužilých důstojníků atd. Původní výbava a výzdoba interiérů zanikla. Po polovině 19. století zámek přešel do privátních rukou.

Sídlo muzea

Zámek nesloužil od doby Pernštejnů jako šlechtické sídlo, proto stavba postupně chátrala. Roku 1920 jej koupil v pozemkové reformě pardubický muzejní spolek, který měl v zámku pronajatou část prostor již od roku 1892. Byly odkryty rozsáhlé nástěnné malby a instalovány sbírkové expozice.

Jako fénix z popela

V roce 1953 přešel zámek do vlastnictví státu. Obnova objektu se zastavila, zanedbávala se i údržba a zámek začal chátrat, až se na konci 70. let propadaly stropy ve druhém patře paláce. Teprve poté zahájená generální rekonstrukce zámecké budovy postupovala jen pomalu a dál chátrající a pro veřejnost uzavřený zámek se vytrácel z povědomí. Obnovu objektu se podařilo urychlit až po roce 1993, kdy převzalo řízení oprav Východočeské muzeum. Podařilo se zbavit palác přístaveb, do podoby z éry Pernštejnů rekonstruovat hodinovou věž a severovýchodní rondel. Fasádu znovu ozdobila sgrafita. Od konce roku 1997 mohl být zámek znovu po bezmála dvaceti letech postupně zpřístupňován veřejnosti.

Současnost

V roce 2001 se vlastníkem zámku stal Pardubický kraj, od roku 2016 je i tzv. Příhrádek v majetku kraje. Uživatelem zámku je nadále Východočeské muzeum v Pardubicích. V jedné z bývalých hospodářských budov (čp. 3) má depozitáře a část výstavních prostor Východočeská galerie v Pardubicích. Její sídlo je v domě U Jonáše (čp. 51) na Pernštýnském náměstí. Na Příhrádku sídlí pardubické územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu.

Roku 2010 získal objekt zámku s unikátním systémem opevněných valů statut Národní kulturní památka České republiky.