1993–2019 / 117, 120, 121, 122, 123

117 / Pouzdro na doutníky, poslední třetina 19. století

Daroval Karel Váňa, 2003
Inv. č. D 825/03

Podle legendy si toto pouzdro na doutníky přivezl pardubický starosta Václav Bubeník v roce 1889 ze Světové výstavy v Paříži a daroval ho městskému policistovi Václavu Hanušovi (1827–1896). Problémem je, že Václav Bubeník zemřel roku 1879 a v Paříži na světové výstavě byl už v roce 1867. Pouzdro tudíž bude nejspíš o něco starší. Ovšem zajímavých lidí spojených s historií tohoto předmětu je více. Václav Hanuš, jenž pouzdro dostal, byl totiž otcem Josefa Hanuše (1858–1938), vlastivědného pracovníka a učitele v Bezděkově, Semíně, Třebosicích a Pardubicích. Josef Hanuš byl také členem pardubického Muzejního spolku a kurátorem muzejních sbírek. Pracoval zvláště v oboru etnografie.
V roce 2003 se pardubickému muzeu ozval jeho vnuk Karel Váňa, jenž do sbírek věnoval celý soubor předmětů po svých předcích. Bylo mezi nimi i toto papírové pouzdro na doutníky ve tvaru malé knihy, vyšité křížkovým stehem.

120 / Hýl rudý – oblíbený druh výzkumu RNDr. Vladimíra Lemberka

Vlastní sběr Vladimíra Lemberka, 2000 a 2005
Inv. č. Z 3414 (samec), Z 3466 (samice)

Poslední čtvrtstoletí (1993–2018) působil ve Východočeském muzeu zoolog a cestovatel RNDr. Vladimír Lemberk, který se i v současnosti aktivně věnuje biologickým průzkumům a ochraně východočeské přírody.
Mezi jeho nejoblíbenější ptačí druhy, které dlouhodobě studoval ve východočeské části Českomoravské vrchoviny, náleží hýl rudý (Carpodacus erythrinus). Tento pták se na naše území rozšířil z východní Evropy až v 60. letech 20. století. Jeho typickým hnízdním prostředím jsou roztroušené keře na podhorských loukách v blízkosti vodních toků. Díky kroužkování a nasazování geolokátorů bylo před nedávnem zjištěno, že zimoviště hýla rudého neleží v Africe, ale v Indii. Hýly rudé na snímku nalezl Vladimír Lemberk uhynulé v okolí Křižánek na Žďársku na jaře 2000 (samice) a 2005 (samec).

121 / Bronzová maskovitá spona z Mikulovic u Pardubic, 450–400 př. n. l.

Záchranný archeologický výzkum, 2006
Inv. č. AR5335

Současná bouřlivá výstavba se nevyhýbá ani nejcennějším archeologickým nalezištím. To je také případ Mikulovic u Pardubic, kde žili lidé už od mladší do kamenné. Než zde byly postaveny rodinné domky pro 21. století, našli zde archeologové Východočeského muzea v roce 2006 tuto sponu (délka 4,5 cm) pocházející z období 450–400 př. n. l.
Spona sloužila jako spínadlo oděvu. Její lučík je zdoben dvojicí stylizovaných lidských masek s mandlovým tvarem očí, jemně vyznačenými ústy a plasticky modelovaným nosem, které plynule přecházejí ve špičaté bradky. Obdobná úprava vousů je doložena u postav mužů z řecké keramiky z období mezi léty 500 až 450 př. n. l. Spona je dokladem skvěle provedené miniaturní řemeslné práce domácího řemeslníka, kterého inspirovaly výrobky lidí z řecko-etruské (Etruskové žili v Itálii) středomořské oblasti.

188

122 / Krystal barytu z Křižanovic

Získáno z výzkumu Ing. Jiřího Šury, 2007
Inv. č. ck 142

K zajímavým přírodovědným sbírkám pardubického muzea patří také sbírka nerostů a hornin, která je nově budována od roku 2003, jelikož původní sbírkový fond byl v minulosti převeden do Muzea východních Čech v Hradci Králové. V kolekci jsou shromažďovány především doklady geologické pestrosti severovýchodní části českého masívu. Unikátní je soubor nerostů a hornin z polymetalického ložiska Křižanovice v Železných horách, ze kterého pochází i zde prezentovaný baryt, objevený v roce 1990.
Ložisko zinku, olova a mědi s barytem u Křižanovic nebylo příliš bohaté na krystalované nerosty. Jednou z výjimek byly až několikacentimetrové krystaly barytu, nalezené v jílovité výplni jedné z dutin. Krystalové dvojče je tvořeno největšími krystaly barytu, jaké byly zatím na daném ložisku nalezeny.

123 / Terénní brašna a deníky Josefa Musílka

Darovala Hana Bendová, dcera Josefa Musílka, 2007
Inv. č. Sl 149

Josef Musílek (1885–1941) byl jedním z posledních příslušníků „obrozenecké“ generace zanícených učitelů a vlastivědných badatelů. Učil na obecných školách na Pardubicku a Chrudimsku. Svůj čas dělil mezi školu, přírodu a hudbu. Za první světové války byl zajat na ruské frontě, v roce 1918 vstoupil do československých legií a domů se vrátil přes Japonsko a Kanadu až v srpnu 1920. Na Sibiři a v Kanadě pečlivě dokumentoval výskyt ptactva nejen formou deníků se zdařilými ilustracemi, ale i sběrem stovek ptačích vajec a kožek. Tyto sběry jsou od roku 1961 ve správě Národního muzea, ale terénní deníky jsou od roku 2007 ve sbírkách Východočeského muzea. Jejich zkrácená verze byla publikována v knize Josef Musílek – Český ornitolog a legionář na Sibiři.
Musílek byl patrně vůbec nejaktivnějším českým ornitologem. Z jeho 412 publikací je pro náš region nejvýznamnější kniha Ptactvo Pardubicka (1946). Byl jedním z iniciátorů založení, hnací silou a do smrti jednatelem Československé ornithologické společnosti (1926).