1939–1953 / 50, 54, 55, 57

50 / Kabátek dámský domácí, polovina 19. století

Darovala Markéta Zemková z Pardubic, 1939
Inv. č. OD 113

Tento dámský domácí kabátek je ušit z pestré vlněné látky s vetkaným tureckým vzorem, je prošívaný, podšívku má z tmavě červeného atlasu, je lemovaný labutěnkou v hnědé barvě. Rukávy má pláštěnkové. Kabátek byl ušit kolem poloviny 19. století. V roce 1939 ho muzeu darovala Markéta Zemková z Pardubic.
Domácí oděvy představují samostatnou kapitolu dějin odívání. Dříve byly některé kusy oděvů přísně vyhrazeny jen pro domácí prostředí, mohly se v nich ovšem přijímat i návštěvy. Podléhaly tak všeobecné módě a na jejich ušití se často používaly nákladné látky zdobené výšivkou a různými aplikacemi v duchu panujících módních trendů. Tento konkrétní dámský domácí kabátek je v muzejní evidenci přímo datován rokem 1840. Turecký vzor, který je na kabátku patrný, dokládá orientální vlivy objevující se v módě v pravidelných cyklech až do současnosti.

54 / Mučicí nástroje z věznice pardubického gestapa

Získáno ve věznici gestapa v květnu 1945
Inv. č. OK 1 (pouta), OK 15 (obušek), OK 26 (důtky)

Vedle náletů na Pardubice představovala heydrichiáda a s ní spojené vraždění českých vlastenců na pardubickém Zámečku (známém také jako Larischova vila) nejkrvavější události druhé světové války v našem regionu. Záhy po válce se do muzea začaly dostávat památky, které tyto hrůzy připomínají. Přinášeli je jednotlivci, ale přicházely také prostřednictvím státních institucí. V muzeu se tak objevil popravčí kůl ze Zámečku, který kdosi málem spálil. Následovala řada mučicích nástrojů přímo z věznice pardubického gestapa, ocitla se zde židle, na níž byli fotografováni zatčení, rakve, ve kterých byla odvážena těla obětí do krematoria, oděvy popravených a také kombinéza s opaskem parašutisty Jiřího Potůčka.
Krátce po osvobození vznikla v muzeu expozice odboje. Připomínala mj. oběti heydrichiády – sousedy, známé a přátele muzejníků. Po únoru 1948 přestala expozice ideologicky vyhovovat, a proto byla v roce 1952 zrušena. Většina předmětů však nelehké časy přežila a dodnes tak připomíná krvavé léto 1942.

55 / Bedna na tankové kulomety

Získáno ze skladišť pardubického železničního pluku, 1945

V roce 1945 se do pardubického muzea dostalo velké množství vojenských palných zbraní z celé Evropy. O jejich získání do sbírek se zasloužil tehdejší ředitel František Cinner, jenž ke spolupráci přibral studenta pardubické reálky a pozdějšího kurátora sbírky zbraní Ctirada Beneše.
Ve skladištích pardubického železničního pluku bylo soustředěno velké množství zbraní ukořistěných nacisty. Na žebřiňáku byla tehdy do muzea přivezena také bedna se dvěma francouzskými tankovými kulomety vzoru 31. Pobyt těchto moderních zbraní v muzeu však netrval dlouho. Po únoru 1948 začaly neznehodnocené zbraně na pardubickém zámku budit obavy představitelů nového režimu. Přesto se ještě v roce 1950 podařilo vyjednat výjimku a muzejní zbraně zatím nemusely být znehodnoceny. Výjimka ovšem trvala jen dva roky. Dne 6. srpna 1952 vnikli příslušníci SNB na zámek, z expozice zbraní i depozitářů vybrali 105 moderních zbraní a tyto odvezli ke zničení do slévárny chrudimského podniku Transporta. Patřily mezi ně i zmíněné francouzské tankové kulomety, od kterých v muzeu zbyla jen bedna.

57 / Herbářové položky Jana a Emila Hadačů

Získáno darem (1948 – skřípinka smáčknutá) a koupí (1972 – kozinec cizrnovitý)
Inv. č. B0847/0000983 (skřípinka smáčknutá), B0322/0045837 (kozinec cizrnovitý)

Bratři Jan (1905−1987) a Emil (1914−2003) Hadačovi se narodili v Bohdanči v rodině učitele měšťanské školy. Příroda zajímala oba, ale studium botaniky bylo umožněno pouze mladšímu Emilovi. V roce 1937 byl založen Přírodovědecký klub v Pardubicích, kde se Jan a Emil ujali vedení botanické sekce. Jejich výzkum vyústil v roce 1948 ve společné dílo Květena Pardubicka. V témže roce věnovali pardubickému muzeu svou sbírku, kterou později ještě doplňovali. Dnes obsahuje takřka 10 000 položek. Dokumentuje změny v krajině, které se v minulém století na Pardubicku odehrály Na prvním snímku je kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer), který sbíral Jan Hadač v roce 1970 v prostoru u pošty, severovýchodně od nádraží v Pardubicích. Druhá z rostlin je skřípinka smáčknutá (Blysmus compressus) z čeledi šáchorovité, která pochází z roku 1942 od Rokytna (sběr Emil Hadač). Roste na mokřadních a prameništních loukách a řadí

se mezi silně ohrožené taxony.