Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1880–1892 / 2, 4, 5, 6, 7, 15

Úvod Muzeum Archiv výstav a expozic Archiv výstav a expozic 2021 Věci vyprávějí 1880–1892 / 2, 4, 5, 6, 7, 15

2 / Mláďata orla volavého ze sbírky MUDr. Františka Hromádka

Zakoupeno s ornitologickou sbírkou MUDr. Hromádka za 3 000 zlatých, 1881
Inv. č. Z 701 (orel volavý), Z 702 (orel křiklavý)

Pardubický lékař a preparátor MUDr. František Hromádko (1796–1881) shromáždil kolekci více než 1200 vycpanin ptáků. Budoval sbírku s úmyslem co nejkompletněji zdokumentovat tehdejší „obraz bohatosti ptačí zvířeny kraje pardubického.“ Více než 700 jedinců ve 246 druzích ptáků z jeho sbírky je od roku 1881 ve vlastnictví pardubického muzea a tvoří nejstarší část zoologické sbírky.
Dvojice mláďat orla volavého (Aquila clanga) z Hromádkovy sbírky byla střelena 5. července 1847 na hnízdě u Němčického rybníka (po roce 1850 zrušeného). Až do roku 1996 byla mylně považována za mláďata blízce příbuzného orla křiklavého (Aquila pomarina). Přeurčení vyvolalo ornitologickou senzaci, protože hnízdění orla volavého v Českých zemích do té doby nikdo neprokázal. Smrt orlích sourozenců se tak zpětně po 150 letech stala cenným dokladem jediného doloženého rozmnožování tohoto dravce u nás. V současnosti orel volavý hnízdí nejblíže na polsko–běloruském pomezí.

4 / Ferule cechovní, 1793

Daroval Jan Čihák, tesař, 1882
Inv. č. Ř 1313

V dobách existence cechovního systému typického sdružováním řemeslníků stejných nebo souvisejících profesí si tyto cechy zakládaly na projevech, které z nich dělaly výlučná společenství. Měly své znaky, symboly, rituály. Jedním ze symbolických předmětů byla i cechovní ferule neboli žezlo. Šlo o prestižní odznak daného uskupení řemeslníků, který byl v držení cechmistra a který se používal při slavnostních příležitostech. Na ozdobné dřevěné feruli s datací 1793 jsou vyobrazeny tyto pracovní nástroje: lžíce, kružidlo, kladívko, nebozez, úhelník, sekera, čili předměty náležející do výbavy zedníků a tesařů. Posledním uživatelem této insignie byl pardubický rodák a tesařský mistr Jan Čihák, narozený roku 1802 na Zeleném předměstí. Feruli však do muzea nemohl věnovat, neboť zemřel roku 1861. Daroval ji až jeho syn stejného jména, jenž žil v letech 1826–1883.

5 / Rorátník dašický, 1612

Stará sbírka
Inv. č. Rkp 369/44

K nejvzácnějším rukopisům ve sbírce pardubického muzea patří dašický rorátník z roku 1612. Roráty je označení pro specifické katolické mše a pro písně během nich zpívané. Tyto mše ke cti Panny Marie jsou typické pro adventní období, začínají brzy ráno, ještě za tmy a při svících. V průběhu mše roste denní světlo, liturgie tak symbolizuje křesťanský motiv vítězství světla, Krista, nad temnotou. Rorátníky jsou zpěvníky s písněmi zpívanými výhradně na těchto adventních mších pěveckým sborem a věřícími. Největšího rozkvětu dosáhly roráty v 16. století, a ačkoliv vlivem josefínských reforem konce 18. století začaly upadat, jedná se o dodnes živou tradici. V Pardubicích se konají například v kostele Zvěstování Panny Marie.
Vedle rorátníku dašického, u kterého nám chybí informace, jak se do muzea dostal, máme ve sbírce ještě o něco méně honosný rorátník sezemický (původně 15. století, nová kožená vazba z roku 1847).

6 / Bible pražská, 1488

Daroval Jan Macháček, výrovský mlynář, 1883
Inv. č. KS 634

 Ve sbírkách Východočeského muzea se ukrývají také knižní skvosty, například tato bible o 612 listech, kterou na náklad Jana Pytlíka, Severina Kramáře, Jana Bílého od Čápů a Matěje od Bílého Lva vytiskl na Starém Městě pražském v roce 1488 anonymní tiskař. Jedná se o vůbec první tisk staročeského překladu bible (tzv. čtvrté redakce).
Do muzejních sbírek se tento prvotisk dostal v roce 1883 jako dar od výrovského mlynáře Jana Macháčka. Rodina Macháčků kromě mlynářského řemesla vedla i vlastní hostinec, kde kromě jídla, kávy, piva či pálenky později nabízela také ubytování a prodej vína. Lze předpokládat, že bible původně patřila k přísně střeženému rodinnému majetku, který se na venkově dědil z generace na generaci.

7 / Bible benátská, 1506

Daroval Vilém Jaňura, pardubický mlynář, 1882
Inv. č. KS 587

Pardubický mlynář Vilém Jaňura, poslední majitel Kohoutovského mlýna na přelomu 19. a 20. století, věnoval muzeu tuto první českou bibli tištěnou kvůli náročnosti provedení v zahraničí. Zajímavostí je, že ačkoli byla objednávka hrazena z peněz pražských kališníků, byla kniha vytištěna v dílně katolického mistra Petera Liechtensteina v Benátkách. Její text vychází z české verze Bible kutnohorské (1489), inovace však tkvěly především v pravopise a gramatice.
Díky rukopisným přípiskům na stránkách knihy víme, že byla majetkem arcibiskupského vikáře pro Bechyňský a Prácheňský kraj, P. Jana Františka Karla Kobose, v letech 1752–89 faráře ve Veselí nad Lužnicí. Prezentovaný exemplář je zajímavý také tím, že na jedné ze stran se nachází perem psaný přípis „Haec biblia servari possunt Ant[onius] Koniass S[ocietatis] J[esu].“ Jde o povolení k užívání bible, tzv. cenzorskou doložku, známého jezuitského misionáře a cenzora 18. století, „pátera“ Antonína Koniáše.

15 / Model dřevěné zvonice z Třebosic

Vyrobeno pro Muzejní spolek v Pardubicích, autor: Kašpar Kudláček, 1884
Inv. č. E 931

Vznik modelu dřevěné zvonice z Třebosic úzce souvisí s projektem českých vlastenců na konci 19. století, s Národopisnou výstavou českoslovanskou v Praze roku 1895. Cílem této akce bylo pomocí prezentace etnografi ckého materiálu poukázat na pestrost a tradice českého venkova a povzbudit tak národní cítění. Na místní úrovni zaštiťovaly přípravné práce na tuto událost krajinské výbory, jejichž úkolem bylo vyhledávat a shromažďovat pro výstavu vhodné exponáty. Jedním z organizátorů takového výboru pro pardubickou oblast byl zdejší Muzejní spolek. Ten zajistil výrobu modelů staveb považovaných za reprezentanty venkovské architektury, jejich výrobcem byl truhlářský mistr Kašpar Kudláček z Přelouče. Zmenšená zvonice z Třebosic zhotovená v měřítku 1:20 byla nejprve použita na krajinské národopisné výstavce v Pardubicích v roce 1894 a o rok později byla zaslána na výstavu pražskou.