1880–1892 / 1, 3, 8

1 / Přírůstkové knihy Muzejního spolku

Vedl Muzejní spolek v Pardubicích v letech 1881 až 1953

Ve chvíli, kdy začalo muzeum dostávat či nakupovat první sbírkové předměty, byla Muzejním spolkem zřízena přírůstková kniha, do které se předměty zapisovaly v pořadí, ve kterém přicházely. Kromě stručného popisu byl daný předmět definován přírůstkovým číslem a také jménem, jakož i společenským postavením dárce či prodávajícího (např. stavitel v Pardubicích). Někdy v knize najdeme i nákres předmětu. Řádná evidence prohlubovala důvěru dárců, resp. původních majitelů. Poté se předměty začleňovaly do jednotlivých specializovaných sbírek a tato praxe trvá dodnes. Muzejní spolek do roku 1953 vytvořil 12 přírůstkových knih a zaevidoval do nich 32 674 předmětů. Následující generace muzejníků zapsaly statisíce dalších přírůstků, ale kouzlo původních záznamů z přelomu 19. a 20. století se postupně vytrácelo.
Vůbec první zápis v přírůstkové knize, jak je patrné z fotografie, pochází ze 14. ledna 1881 a je spojen s darem významného českého cestovatele a etnografa dr. Emila Holuba, jenž muzeu věnoval celkem 16 různých položek, pocházejících patrně z jeho první africké cesty uskutečněné v letech 1872–79. Mezi předměty byla například „demantonosná hlína“. V době elektronické komunikace a sbírkové evidence představují nejstarší kontinuálně vedené přírůstkové knihy unikátní doklad činnosti pardubického Muzejního spolku prakticky od jeho vzniku a lze je tak považovat za jeden z nejcennějších muzejních „exponátů“, byť sbírkovým předmětem v pravém slova smyslu nejsou.

3 / Rukopis s nákresy ptactva od cestovatele MUDr. Emila Holuba

Daroval MUDr. Emil Holub, cestovatel, 1883
Inv. č. Rkp 13/2

Mezi dárci, kteří přinášejí sbírkové předměty do Východočeského muzea, najdeme řadu zajímavých osobností. V době, kdy muzeum vznikalo, daroval mu řadu předmětů také cestovatel MUDr. Emil Holub (1847–1902). Jednalo se o věci, které měly souvislost s jeho první výpravou do Afriky (1872–79). Už po jeho návratu z cesty v roce 1879 jej pardubický starosta Leopold Werner požádal o přednášku v Pardubicích, která se však uskutečnila až 5. listopadu 1882 v Měšťanské besedě. Organizoval ji pardubický Muzejní spolek, který ten den pořádal i svoji valnou hromadu.
Holub daroval řadu přírodnin rodným Holicím a než odjel na svoji druhou expedici (1883–87), věnoval roku 1883 některé přírodniny a dokumenty také pardubickému muzeu. Ze starých záznamů Muzejního spolku usuzujeme, že tento sešit pochází z roku 1861 a budoucí cestovatel, jemuž bylo tehdy 14 let, si touto formou pořizoval výpisky z nějakého staršího přírodovědného díla.

8 / Stuha z věnce k pomníku bratranců Veverkových, 1883

Daroval Hospodářský spolek v Pardubicích, 1883
Inv. č. Pra 103

Velkým tématem pardubických muzejníků, ale především (národně uvědomělých) rolníků a politiků, byli v počátcích muzea vynálezci ruchadla – bratranci František (1799–1849) a Václav (1796–1849) Veverkové z blízkého Rybitví. Snahou uvědomělých Čechů, které reprezentoval mimo jiné pardubický Hospodářský spolek, bylo prokázat jejich prvenství při vynálezu ruchadla (zlepšeného pluhu). Vše vyvrcholilo velikou slavností v Pardubicích a Rybitví ve dnech 8.–9. září 1883, při níž byly bratrancům odhaleny pomníky. V Pardubicích se tehdy sešlo údajně až 10 000 lidí, k nimž promluvil vůdce staročeské strany František Ladislav Rieger. Z této akce pochází i přiložená fotografie, na které je v pozadí vidět budova synagogy z roku 1879.
K pardubickému pomníku vynálezců ruchadla byla položena řada věnců. Květiny zvadly, ale stuhy z nich byly ještě během roku 1883 věnovány pardubickému muzeu, protože se pokládalo za nutné tyto památky uchovat.