Baron Artur Kraus (1854–1930) pocházel z movité a vážené pardubické rodiny s židovskými předky. Jeho otec Josef Kraus (1810–1892) byl ve své době nepochybně nejbohatším mužem v Pardubicích. Arturův strýc Alfred Kraus (1824–1909) byl náčelníkem vojenské kanceláře císaře Františka Josefa a v letech 1882–1889 místodržitelem v Čechách. Artur Kraus se nikdy neoženil, věnoval se podnikání a peníze zděděné po otci postupně uvážlivě utrácel za svoje koníčky a dost jich vynakládal i na dobročinné účely.
V 90. letech 19. století se angažoval v pardubickém cyklistickém klubu, jemuž i předsedal. Na zahradě svého domu zřídil v roce 1892 tenisový kurt a sám přeložil z angličtiny a vydal tiskem pravidla tenisu. V roce 1895 si nechal poslat z Norska pár lyží. Trénoval pak běh na lyžích v okolí pardubického zámku a Kunětické hory.
Artur Kraus byl zkrátka nadšencem pro vše nové. Vlastnil první motocykl v Čechách. Stroj značky Hildebrand & Wolfmüller zakoupil v roce 1895. Byl také majitelem prvního psacího stroje v Pardubicích.
Zřejmě už někdy v první polovině 90. let 19. století se Artur Kraus pokoušel létat. Postavil letadlo s mávavými křídly, pro které se užívá označení ornitoptéra. Podobně jako jeho předchůdci a následovníci, nebyl na tomto poli úspěšný. V roce 1910 byl Kraus ředitelem prvního veřejného vzletu Jana Kašpara v Pardubicích a účastnil se řady jeho dalších vzletů i dění kolem pardubického letiště.
Artur Kraus se zřejmě již od dětství zabýval astronomií a také ji studoval. V roce 1895 si pronajal horní patro věže pardubického zámku, kde si zřídil observatoř a v roce 1912 otevřel ve svém domě čp. 62 Lidovou hvězdárnu, první v celých Čechách. Vstup do hvězdárny byl zdarma a baron Kraus dával výklad všem, kteří měli zájem. Systematicky se věnoval pozorování Slunce a zaznamenával i jiné astronomické jevy.
Se svými přáteli Kraus založil hudební kapelu, které říkal cikánská. Vystupovali pro radost přátel a také ve prospěch dobročinných podniků. Nikdy však nehráli v pardubickém divadle. Říká se, že baron Kraus přispěl velkorysým darem na stavbu divadla. Stalo se však, že jej úmyslně nebo z nedbalosti nepozvali na slavnostní otevření a on se rozhodl tam nikdy nevstoupit.
ZAJÍMAVOSTI
Pan Václav Zahradník, zlatník v Pardubicích, vynalezl – jak se nám sděluje – samohybný stroj, který sloužiti má k věčným hodinám. Zásada stroje toho, na který si vymáhá privilej, jest velmi prostá. Jest to kolo na vše strany rovnovážné, na kterém se nalézají 4 různá závaží, pákami spojená. Otáčením kola obdrží každé hned jinou, ne visací polohu, při čemž jedno padá a druhé svým pádem zdvihá spojující pákou.
Národní listy, 1884
15. listopadu 1900 byl učiněn v cihelně Josefa Tichého v Blatě na hranicích okresu pardubického a chrudimského vzácný, dosud v Čechách jedinečný objev celé kostry nosorožce. Měřila 3 metry délky, 1,5 m šířky a 1,75 m výšky a byla v hlíně v hloubce 3,5 m. Prof. dr. Woldřich z pražské univerzity zjistil, že je to nosorožec diluviální.
Po dobu, co se nález vykopával, navštívilo cihelnu mnoho Pardubčanů. Kostra byla přičiněním p. insp. Vác. Diviše darována zdejšímu muzeu, které ji však postoupilo zemskému muzeu v Praze.
Pamětní kniha komorního města Pardubic
