1874: První Velká pardubická

Spojení Pardubic a koní má dlouhou tradici, však už pánové z Pardubic si dali polovinu stříbrného koně do svého znaku.
V 19. století rovinatý charakter zdejší krajiny s četnými malými vodními toky, alejemi a remízky inspiroval důstojníky pardubického jezdectva k tomu, aby sem přenesli anglickou tradici parforsních honů, čili štvanic na jelena. První takový hon se v Pardubicích uskutečnil v roce 1841 a od té doby se hony konaly takřka každoročně až do roku 1913. Do města se sjížděla šlechtická společnost z celé monarchie a občas se dostavil i někdo z císařské rodiny. Přijížděli také hosté ze zahraničí. Šlechta v Pardubicích utrácela často horentní sumy, z čehož nejvíce profitovali místní obchodníci.

Jako doprovodný program parforsních honů se od roku 1856 na místním závodišti pořádaly koňské dostihy. V roce 1874 – při návštěvě císaře Františka Josefa I. a císařovny Alžběty – se zde poprvé jel jeden z nejtěžších překážkových dostihů v Evropě – Velká pardubická. U jejího zrodu stáli urození pánové kníže Emil Fürstenberg, hrabě Max Ugarte a hrabě Oktavián Kinský. V prvním ročníku odstartovalo 14 koní, ale do cíle jich doběhlo pouze 6, vítězem se stal hřebec Fantôme. Velká pardubická se jezdí dodnes vždy na podzim, tradici přerušily jen světové války a sovětský vpád roku 1968.

ZAJÍMAVOSTI
K dostihům u Pardubic dostavuje se každého roku 68 roků starý běhoun z Hrádku. Veliké stáří nebrání mu nikterak v běhu. Nohy jeho záviděti by mu mohl dvacetiletý mladík. Neví se, že by se byl stařec kdy unavil. Chodí obyčejně bos. Jakmile spatří, že některý šlechtic vyjíždí v povoze z města, postaví se doprostřed silnice a hopkuje před povozem, utíká stále, aniž jej klusem jedoucí povoz může dohoniti. Loňského roku běžel běhoun tento z Pardubic až do Častolovic a Kostelce nad Orlicí v jednom trysku a po dvouhodinovém odpočinku opět zpět do Pardubic.
Národní listy, 1877

Nehoda rolníka. Poblíž rolnického skladiště v Pardubicích pojížděl v těchto dnech rolník p. J. Tomášek z Mateřova s koněm neobyčejně čilým. Rolník seděl na předku vozu; aby koně popohnal, šlehl bičem, ale koník vyhodil a přerazil p. Tomáškovi nohu. Zraněný dopraven byl do místní nemocnice.
Venkov, 1907