Zajistit si obživu a ochránit se před chladem či vnějšími vlivy pomocí oděvu – to jsou dva hlavní potřeby lidské existence, které definují naše přežití. Objevovat svět textilní produkce v pravěku je poměrně náročné, neboť ve své původní podobě se u nás oděvy dochovávají vzácně. Podobně máme málo dokladů o zpracování potravin z nejstarších období – paleolitu (1,8 mil. – 8000 př. n. l.) a mezolitu (8000–5450 př. n. l.). Většina dochovaných artefaktů souvisí až s nástupem neolitu, tedy zemědělského pravěku kolem poloviny 6. tisíciletí př. n. l., a s mladšími epochami.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
V horní polovině vitríny sledujete vývoj textilní výroby od nejstarších dob, kdy se lidé spoléhali především na opracované kůže, srst a šlachy s využitím kamenných škrabadel, kostěných šídel (č. 1) a jehel (č. 6). Zlom přinesla domestikace zvířat a pěstování plodin v neolitu, díky nimž se objevuje len, konopí, lýko (bavlna až v novověku) a populární vlna. Ta se spřádala z přeslic na vřeteno s přeslenem (č. 3) a z nití se tkala plátna na horizontálních či vertikálních stavech napínaných keramickými závažími (č. 2). Oděv byl už tenkrát barevný a vyjadřoval i sociální status. Jeden z mála dochovaných textilů pochází z bohatého hrobu ve Slatiňanech (č. 8), kde se vlákno uchovalo v bronzovém kroužku; obvykle se však dochovávají jen otisky na keramice (č. 9–10).
Spodní část vitríny náleží pěstování plodin a jejich zpracování. Nejstaršími kamennými (č. 21, 22), parohovými (č. 20) a dřevěnými nástroji se obdělávala pole již před 7 tisíci lety. Zrno se drtilo na zrnotěrkách (č. 24), v době železné se objevuje radlice (č. 26) a mletí zefektivnily mlýny řeckého typu a žernovy (č. 23). Lov a rybolov byly doplňkem, doloženým háčky (č. 18) či závažími sítí (č. 19). Dokladem sklizně se od doby bronzové stávají srpy (č. 5) – od kamenných skládaných (č. 5a) přes odlévané bronzové (č. 5b–f) až po kované železné (č. 5g), které se již téměř neliší od novověkých.
HLAVNÍ PŘEDMĚTY
Zvířata měla v průběhu pravěku různé postavení. Často se nejednalo jen o „chodící konzervy“ masa, tuku a mléka či zdroj kůží, srsti a kostí. Důležitá byla i jejich mytologická funkce (č. 15–17). Zejména ve starších úsecích – v neolitu a eneolitu – se významného postavení dostávalo například skotu. Unikátní je plastika kozlíka z Třebosic ze závěru 5. tisíciletí př. n. l., jež byla součástí větší nádoby (č. 16).
ZAJÍMAVOST
Keramická plastika kozlíka z Třebosic byla v místě svého nálezu tak populární, že se dostala dokonce i do dnešního znaku obce Třebosice. Řadí se tak k hrstce archeologických nálezů, které se tím mohou pyšnit.
