Touha zdobit se je člověku vlastní od nejstarších dob, kdy si provrtával zvířecí zuby, tvořil kostěné či hliněné korálky, nebo vytvářel sofistikované šperky z drahých kovů kombinovaných s kameny. Ale především spínadla oděvů (spony a jehlice) byla jak funkčním, tak i módním, rychle se měnícím doplňkem. Díky tomu jsou pro archeologa výborným předmětem, který mu pomáhá nálezy datovat. Šperk – ve všech svých podobách – ovšem mohl mít i jinou funkci. Byl symbolem příslušnosti k rodu, insignií moci, nebo měl magický význam.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
Z hlubin času se vynořují němí zástupci dávno zaniklých civilizací a kultur. Pro archeology je obtížné číst jejich příběhy, ale právě ozdoby a šperky nám mnohdy napoví. Skrze bohatost garnitury odhadujeme sociální postavení, původ a především to, do jakého období minulosti jedinec náležel.
Díváte se na reprezentanty metalických období – tedy od doby bronzové po stěhování národů. Až na pár výjimek byly šperky u nás bronzové, později i železné. Vzácně byly z drahých kovů a stříbro se objevuje až po zlomu letopočtu. Ze starších období (pozdní paleolit až eneolit) ozdoby sice máme, ale jen v drobném množství, povětšinou z organických materiálů (jantarové knoflíky z eneolitu; zuby či hliněné korálky z neolitu). Od starší doby bronzové (č. XX) nám velmi výrazně narůstá počet jehlic, náramků, závěsků a dalších předmětů, které můžeme názorněji prezentovat. Zástupce střední doby bronzové zde však nenajdete – těchto nálezů máme zatím velmi málo a vesměs bez kontextu.
Situace se kolem 13. století př. n. l. s nástupem tzv. popelnicových kultur extrémně mění. Žárové hroby jsou doplněny milodary v podobě jehlic, kruhových šperků či nášivek (č. XX) a časté jsou i depoty. Oblíbenost některých šperkařských trendů je patrná na přechodu pozdní doby bronzové (č. XX) a doby železné (č. XX), který simuluje naše „dvojče“. S identickými předměty se můžeme setkávat i po více než 150 letech. Kolem 9. století př. n. l. přichází zásadní změna. Hlavním spínadlem oděvu postupně přestává být jehlice a nastupuje jednodílná či dvoudílná spona. Postupný nástup laténského uměleckého stylu (č. XX a XX) s sebou přináší zcela jiný módní trend. Od 6./5. stol. př. n. l. jsou na scéně typické korálky s očky ze skleněné pasty (č. XX) a nově se objevují unikátní figurální spony, jako je ta z Mikulovic (č. XX). V dalších staletích se setkáváme s luxusními skleněnými náramky (č. XX), bronzovými opaskovými záponami často zdobenými emailem a oblíbené jsou i nánožníky. Nastupuje „rychlá“ móda u spon (č. XX), která nám někdy umožní datovat nález s přesností na půl století. Tento vývoj pokračuje v následné době římské u dvou žen – jedné z počátku (č. XX) a druhé z konce tohoto období. U tzv. barbarů jsou velmi oblíbené importy z římských provincií (č. XX) a konečně se ve větší míře setkáváme s používáním drahého kovu – stříbra, případně se zlacením. Oblíbené byly také jantarové a skleněné korálky, ovšem už zcela odlišného tvaru a dekoru než v předchozích staletích a tisíciletích.
ZAJÍMAVOST
Unikátní rozsáhlé pohřebiště ze starší doby bronzové se nachází v Mikulovicích u Pardubic. Tehdejší komunita těžila z výhodné polohy na jantarové stezce a právě odsud pochází i jeden z nejbohatších hrobů únětické kultury. Tzv. princezna z Mikulovic měla v hrobě zlaté ozdoby, bronzové náramky, jehlice, keramiku, zvířecí milodary a především náhrdelník s více než 400 jantarovými korálky a 5 rozřaďovači (č. XX).
