Portálem jste prošli až na sám konec našeho příběhu. Zde na hranici mezi světem živých a mrtvých se čas zastavil. Máte jedinečnou možnost pohlédnout na tisíce let vývoje způsobu posledního rozloučení dávných obyvatel našeho regionu.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
Porozumět pohřebním zvyklostem a náboženskému vnímání dávných populací je nesnadný úkol. Častokrát se můžeme pouze dohadovat o významu některých předmětů, úprav hrobových jam či poloze samotných těl. Jistě víme, že jejich orientace není náhodná. To, co vidíte, je odraz pohřebního ritu, jehož důležitou součástí je natočení ostatků ve vztahu ke světovým stranám. Poloha těla v hrobě představuje často striktně dané tabu. Pro starší dobu bronzovou je typický kostrový ritus skrčenců (č. 1); v mladší době železné jsou těla natažena s rukama podél těla, jako u dubanského bojovníka (č. 6), či příslušníka elity z období stěhování národů (č. 8) ze Slatiňan. Jak sami vidíte, vývoj způsobu vypravení na poslední pouť se střídal. Celé tělo uložené do hrobu (kostrový ritus) se střídalo s očistným plamenem na hranici (kremace). Právě spalování mělo ve východních Čechách velmi dlouhou a silnou tradici. Společnost se řídila striktními tabu a více než 1 000 let je přísně dodržovala. Ne náhodou je tento úsek od závěru střední doby bronzové (14. až 13. stol. př. n. l.) až po starší dobu železnou (6. až 5. stol. př. n. l.) nazýván obdobím popelnicových polí (č. 3–5).
Jeden úsek minulosti byl po dlouhá léta opomíjen. Všude jinde (mimo východní Čechy) vidíme rozmach tzv. mohylových kultur střední doby bronzové. A právě ty nám scházejí nebo jsou problematické. Jak však naznačují novější nálezy z Mikulovic, výsledky detektorových prospekcí a nově také unikátní nález náramku (č. 2) z Bohdanečska – je třeba se střední dobou bronzovou počítat i na Pardubicku.
HLAVNÍ PŘEDMĚTY
Unikátní náramek (č. 2) z vysoce ryzího zlata o váze přes 57 g datujeme do závěru střední doby bronzové. Jeho perfektní stav dochování může nasvědčovat uložení v hrobu nebo v depotu (obětině). Když se podíváme na letecké snímky, několik desítek metrů od nálezu jsou kruhové struktury, které by právě takové rozorané mohyly mohly představovat. Jednoznačně nám tuto záhadu potvrdí až další bádání a v budoucnu třeba i terénní výzkum.
ZAJÍMAVOST
Vaše minulost i přítomnost – vše je vepsáno do kostí. Pokud chceme „vzkřísit“ příběh minulého člověka, už nám nestačí jen fyzická antropologie, jako je měření skeletu, určování pohlaví či odhalování zranění. Díky moderním přírodovědným metodám můžeme zjistit mnohem víc. Analýza stabilních izotopů stroncia a kyslíku dokáže odhalit, zda dotyčný v daném regionu prožil dětství, nebo se do něj přistěhoval v dospělosti. Stabilní izotopy uhlíku a dusíku přesněji vykreslí skladbu jeho každodenního jídelníčku. Fascinující možnosti poskytuje aDNA získávaná nejčastěji z kosti skalní a kořenů zubů. Ta prozradí rodovou linii, barvu očí a vlasů a mnohé další. Díky tomu všemu a za použití počítačových technologií se pak můžeme svým předkům znovu podívat do tváře.
Nahlédnout a pochopit život i vnímání světa dávných předků je obtížný úkol. Archeologie nám vydává šperky, zbraně, keramické nádoby nebo jejich zlomky, ale tiché modlitby, stíny rituálů a přesný význam gest zůstávají často zahaleny tajemstvím. Ne všemu dnes dokážeme plně porozumět, ale naše možnosti se stále prohlubují. S dávnými předky nás často spojuje to podstatné: úcta k těm, kdo odešli, k jejich práci a umění a věčná otázka, co leží za hranicemi pozemského života.
MEMENTO MORI… Nit života se odvíjí z nekonečného klubka bytí, které tvoří Svět. Tak jako naši společní předci stojíte na konci a zároveň na začátku.
Vydejte se s námi po stopách prastarých příběhů!
