Skutečné období temnoty, kdy byl pravěký člověk odkázán pouze na svit životodárného slunce a později (cca před 400 000 lety), si postupně osvojil znalost rozdělávání ohně. To je palaios lithos , tedy starý kámen a čas, kdy vznikají první kamenné nástroje. V čase dávno minulém, před mnoha desítkami, statisíci a dokonce několika miliony let, pračlověk záměrně pozvedl kámen a úderem o jiný tvrdý materiál jej formoval. Tak vznikly první artefakty, které dnes označujeme jako štípaná industrie. Nejhlubší, nejtemnější, zároveň nejdelší věk lidstva, to je starší doba kamenná – paleolit a následný mezolit.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
V končinách dnešního Pardubicka a Chrudimska se s nejstarším (více než 1,5mil. let), ani starým (-+ 1mil – 240tis. let) paleolitem příliš nesetkáváme. Zdá se, že ani ve středním paleolitu (240–40 tis. př.n.l.) nebyl tento region pro pravěkého člověka vyhledávaným místem; až ze samého sklonku středního, či počátku mladého paleolitu máme jeden z mála důkazů jeho přítomnosti zde. Přes 10 cm velký listovitý hrot z Jaroslavi (č. XX). Období slavných lovců mamutů, obývání jeskyní a specifických stanovišť známých z Moravy, nebo Ústí nad Labem nám prozatím téměř schází. Mamuti zde byli – ostatně část mamutího skeletu vidíte (č.xx) v blízkosti této vitríny. Naneštěstí naše výzkumy jsou na nástroje lovců velké fauny velmi skoupé. Větší koncentrace v podobě škrabadel a čepelí (č.xx) pochází ze Zářecké Lhoty na Olicko-Ústecku. Nepatrně více nálezů v podobě různých úštěpů, čepelek a vrtáčků pochází ze závěru paleolitu, tedy před 10 000 lety a následném mezolitu. V čase, kdy už nastala naše geologická současnost holocén, a fauna se výrazně zmenšuje. Přítomnost člověka evidujeme i v dnešních Pardubicích Za hřbitovem (u židovského hřbitova) (č.xx).
V mezolitu (před 10–7,5 tisíci lety) byly v okolí Pardubic velmi populární písečné duny pro stavbu lehčích sídlišť lovců a sběračů. Nástroje prochází zásadní proměnou, zmenšují se až na miniaturní rozměr (č.XX). Mezi oblíbené suroviny se řadí křišťál (č.xx), nebo vzácný vzdálený obsidián (V2:xx). Především díky záchranným výzkumům v posledních letech se daří tato specifická stanoviště pravěkého člověka více poznávat. Nedávno třeba u Městce (Chroustovice) v rámci nové trasy D35 (č.xx).
HLAVNÍ PŘEDMĚTY
Pazourek – ten nástroj pračlověka. Pazourek, však není TEN nástroj, je to materiál, ze kterého je pravěký nástroj vyrobený. Nástroje – štípaná industrie – vznikají z různých hornin, obvykle křemence, chalcedony – pazourek, rohovce, nebo i obsidiánu a křišťálu, méně kvalitní je například porcelanit z okolí Kunětické hory. Z jádra (valounu) se po odstranění kůry postupnými údery vytváří polotovary, čepele a drobné úštěpy, které se mohly dále retušovat v rydla, škrabadla, drasadla a později i hroty šípů.
ZAJÍMAVOST
Dne 15. listopadu roku 1900 byl nalezen slavný srstnatý nosorožec z Blata. Téměř celá kostra tohoto typické zástupce velké fauny se ukrývala v hloubce 3,5m v cihelně Josefa Tichého. Prvně byla darována Musejnímu spolku, ten ji však postoupil tehdejšímu Zemskému muzeu v Praze. A pokud chcete, můžete ho vidět i Vy, je hrdou součástí stále expozici Národního Muzea.
