Keramické fragmenty jsou jedním z nejčastějších archeologických nálezů. Nacházíme tisíce a tisíce zlomků nádob, na jejichž základě provádíme datování. Patrně víte, že s keramickou hmotou se pracovalo již od paleolitu (slavné Venuše, či korálky). Nejstarší nádoby vznikaly již v průběhu mezolitu; na Pardubicku a Chrudimsku však dosud chybí a také na jiných místech Čech jsou extrémně vzácné. Skutečný rozvoj hrnčířství je doménou až neolitu (počátku zemědělského pravěku) a navazujících období.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
Archeologové rádi používají tzv. relativní chronologii, kdy jednotlivé úseky minulosti označují například podle výrazného fenoménu nebo uměleckého projevu. Velmi často tato označení vycházejí ze způsobu formování či zdobení nádob. Keramické nádoby reprezentují tradici, která byla v čase a prostoru silně zakořeněná a předávala se z hrnčíře (či snad hrnčířky) dál. Jedná se o předměty denní potřeby k vaření, uchovávání a servírování potravin, ale sloužily také jako technická keramika pro slévání kovů (tyglíky) nebo nádoby k rituálním účelům. S pravěkým člověkem byly v bezprostředním kontaktu po celý jeho život.
Na keramice jsme skrze morfologii (tvar) a výzdobu schopni dobře sledovat vývoj v čase. Nemění se jen vizuální stránka, ale i technologie výroby – od prostého tvarování v ruce přes dotáčení na otočné podložce až po skutečně specializované hrnčířské řemeslo na rychle rotujícím kruhu v době laténské či tlačení do formy v době římské. Ani výpal neprobíhal vždy totožně: od prostého sušení a výpalu v otevřeném ohništi v neolitu přes jednokomorové kopulové pece v době bronzové až po velmi vyspělá dvoukomorová vertikální zařízení, která se objevují v průběhu mladší doby laténské.
Kvalita vnější úpravy a dekoru byla různá – od nezdobených hrubých nádob po krásné tenkostěnné kousky zdobené rytím, důlky, kolky, kružidlem, plastickými prvky nebo třeba malováním barevnými hlinkami. Povrch se upravoval leštěním, drsněním, hlazením nebo tuhováním, které nádobám dodávalo ocelový lesk.
Na křivce vidíte typické reprezentanty archeologických kultur, které se u nás postupně rozvíjely. Některé úseky minulosti (kultura se šňůrovou keramikou, řivnáčská kultura a závěr stěhování národů) zde máme sice archeologicky doloženy, chybí nám pro ně však dostatečně „hezká“ typická keramika k vystavení.
ZAJÍMAVOST
V některých obdobích, zejména v době laténské, byl v hrnčířství velmi oblíbeným minerálem grafit (krystalický uhlík; č. XX). Výrobci jej přidávali jako ostřivo do keramického těsta (někdy v extrémně vysokém množství), ale používali ho i k povrchové úpravě nádob – tzv. tuhování (č. XX). Tato keramika má typický šedostříbřitý povrch a dosahovala lepších tepelněizolačních vlastností. Střepy pravěkých i středověkých nádob s příměsí grafitu poznáte jednoduše – lze s nimi psát podobně jako s běžnou tužkou.
