Východočeské muzeum v Pardubicích, Zámek čp. 2, 530 02 Pardubice vcm@vcm.cz
+420 466 799 240

1893–1919 / 18, 20, 21, 27, 28, 29

Introduction Museum Past exhibitions Archiv výstav a expozic 2021 Věci vyprávějí 1893–1919 / 18, 20, 21, 27, 28, 29

18 / Český lékařský rukopis, 17. století

Daroval František Rieger, 27. 10. 1897
 Inv. č. Rkp 372/22

V roce 1897 daroval muzeu tehdejší ředitel pardubické Franckovy továrny na kávové náhražky František Rieger, příbuzný českého politika Františka Ladislava Riegera, obsáhlý rukopis s lékařským obsahem.
Kniha o rozměrech 20 × 32 cm obsahuje celkem 403 listů, přičemž na posledních 140 listech z počátku 17. století se nachází opis díla Ranné lékařství skládané od mistra Wilhelma Placzentinskeho z Saliczetu. Jedná se o latinský rukopis z 15. století edičně vydaný Karlem Jaromírem Erbenem v roce 1867 česky pod názvem Saličetova Ranná lékařství nákladem Spolku českých lékařů. Rukopis v pardubické muzejní sbírce pojímá mimo zmíněné dílo Saličetovo dalších 260 listů lékařských rad, kromě toho různá doporučení, jak se má člověk chovat v době panujících znamení zvěrokruhu nebo v jednotlivých měsících, jak jednat s nemocnými a jak se vyvarovat některých nemocí. Kniha rovněž zahrnuje latinsko-český slovník názvů nemocí i úrazů a jejich léčení.

20 / Zámek dveřní, 16. století

Daroval Václav Diviš, inspektor dráhy v Pardubicích, 1900
 Inv. č. Ř 1186

Tento historický dveřní zámek z 16. století získal pro pardubické muzeum Václav Diviš (1839–1934), zdejší rodák, přednosta pardubické železniční stanice a inspektor dráhy. Ve volném čase působil v Muzejním spolku, kde se věnoval archeologii a byl kurátorem archeologické sbírky. Jednalo se o významnou osobnost tehdejšího pardubického kulturního života. Jeho archeologické výzkumy se týkaly především Pardubicka. Z lokalit, o které se zajímal, můžeme uvést například Čepí, Přelouč, Dražkovice, Trnovou či Ředice.
Pokud jde o prezentovaný renesanční zámek získaný Václavem Divišem, za pozornost stojí záznamy z muzejní dokumentace z první poloviny 20. století, kde je o něm napsáno , že pochází „z lepšího domu“, na jiném místě se pak uvádí, že je přímo „ze zámku pardubického“.

21 / Fragment sloupu z románského kostela v Osicích

Nález bez známých okolností, počátek 20. století
Inv. č. L 60

V lapidáriu pardubického muzea se už zhruba jedno století nachází fragment románského sloupu s patkou ve tvaru tlapy s drápy, který dle tradice pochází z původního kostela v Osicích, vystavěného ve 12. století. V předhusitském období náležela obec s chrámem benediktinskému klášteru v Opatovicích, ten se v roce 1421 stal obětí vojsk husitského hejtmana Diviše Bořka z Miletínka. Kamenný fragment údajně do muzea darovala slečna Emanuela Nohejlová (1900–1995), rodačka z Opatovic nad Labem a pozdější význačná česká historička a numizmatička. Z odkazu profesorky Nohejlové-Prátové získalo Východočeské muzeum její rozsáhlou osobní knihovnu čítající na stovky knih a separátů především s numismatickou tematikou.

27 / Bible Severýnova, 1529

Zakoupeno od Anny Řezníčkové z Nemošic, 1913
Inv. č. KS 612

Pardubické muzeum zakoupilo tuto bibli na podzim roku 1913 od Anny Řezníčkové z Nemošic za rovných 100 korun.
Jedná se o první bibli v řadě, která vyšla s královským povolením. Vytištěna byla v roce 1529 v Praze, obsahově vychází ze starší Bible benátské (1506), což mohlo být způsobeno příbuzenským vztahem mezi jejím nakladatelem Pavlem Severýnem z Kapí hory a Václavem Sovou, nakladatelem Bible benátské.

28 / Románský bronzový krucifix ze Starých Jesenčan

Zakoupeno od Karla Chmelaře, pardubického starožitníka, 31. 5. 1915
Inv. č. A5557

Starožitník Karel Chmelař zásoboval na počátku 20. století pardubické muzeum řadou zajímavých předmětů. Nákupy od něj mimo jiné dokládají, že Muzejní spolek měl od svých příznivců dostatek peněz na to, aby nakupoval hodnotné sbírkové předměty, které se v regionu našly nebo zachovaly. A v případě souboru, k němuž náležel tento exponát, to opravdu málo peněz nebylo.
K nálezu vzácného bronzového krucifixu importovaného pravděpodobně z francouzského města Limoges došlo při budování rybníka Křižný (východně od Starých Jesenčan) v roce 1914. Při zemních pracích se kromě křížku podařilo místním obyvatelům získat i bronzovou rolničku a rukojeť. Všechny artefakty pak byly jistou dobu drženy v utajení překupníky, až následně byly zakoupeny pardubickým muzeem za 400 korun. Krucifix představuje vzácný doklad pozdně románského umění. Jak se ke Starým Jesenčanům dostal, už se ale zřejmě nedozvíme.

29 / Kostým paní Bubeníkové, 60. léta 19. století

Zakoupeno od Karla Chmelaře, pardubického starožitníka, 1914
Inv. č. OD 8

Mlynářská rodina Bubeníkových dala Pardubicím dva starosty, přičemž Václav Bubeník (1828–1879) byl starostou dokonce dvakrát. Poprvé v době, kdy se ve městě i okolí probouzel politický život a místní vlastenci se dostávali do konfrontací s úřady. Bubeník stál u zrodu Sokola, za jeho úřadování byla také postavena budova reálky. Podruhé Václav Bubeník starostoval městu, které začalo usilovně rozvíjet průmysl. Osobně vítal císaře Františka Josefa s chotí Alžbětou při jejich návštěvě Pardubic na podzim roku 1874.
Po boku Václava Bubeníka od roku 1855 věrně stála manželka Antonie, rozená Kautská (1828–1913), předsedkyně dámského výboru pro udržování městské opatrovny a místopředsedkyně zpěváckého spolku Ludmila. Třídílný dámský šatový kostým paní Bubeníkové zakoupilo muzeum v roce 1914 (rok po smrti majitelky) od starožitníka Karla Chmelaře za 20 K. Je ušit z hedvábného rypsu, skládá se ze sukně, živůtku a peleríny. Paní Bubeníková ho nosila v 60. letech 19. století a je pravděpodobné, že se v něm účastnila řady tehdejších vlasteneckých akcí. Šaty jsou po rozsáhlém restaurátorském zásahu.