Zrod usedlého způsobu života hledáme už v 10. tisíciletí př. n. l. v oblasti Úrodného půlměsíce (dnešní Sýrie, Irák a Írán). Téměř 5 tisíc let trvalo, než se rozšířil ve svých různých formách po Evropě. Chceme-li uchopit jeho počátky v našem regionu, ocitáme se přibližně v polovině 6. tisíciletí př. n. l. v období mladší doby kamenné – neolitu. S nástupem zemědělství je u nás přímo spojena domestikace zvířat i rostlin, kdy osadníci-zemědělci začínají přeměňovat okolní prostředí. Domestikace tak postupně střídá lov a sběr, který se stává spíše doplňkovou aktivitou.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
Neolit s sebou přinesl řadu velkých změn, ale právě orba a obdělávání půdy vedly ke vzniku stálých sídlišť s dlouhými nadzemními domy (viz model). Postavit takový dům vyžadovalo značné tesařské umění – poprvé se u nás objevují broušené kamenné nástroje: sekery a kopytovité klíny (č. 4, 6) zasazované do dřevěných násad. S výjimkou neolitu a starší doby bronzové šlo spíše o menší stavby z dřevěných kůlů, mezi nimiž byly stěny z proutěného výpletu omazaného mazanicí (hlínou s příměsí plev) a sedlová střecha. Jejich konstrukci rekonstruujeme z dochovaných kůlových jam. U sídlišť byla nezbytná voda – pramen, řeka nebo od neolitu i kopané studny (č. 8). To vše umožňovalo chov zvířat, hospodaření i rozvoj řemesel, jako byla výroba keramiky či tkaní oděvů. Někdy proto hovoříme spíše o „domestikaci člověka“, který byl od té doby pevně připoután k půdě.
Velikost sídel se lišila – od samostatných dvorců po celé vesnice. Od mladšího neolitu byla vybraná sídliště (obvykle na kopcích) opevňována valy a příkopy – těm říkáme hradiště. Specifickým vrcholem byla oppida v 2. a 1. století př. n. l., budovaná u dálkových cest na výrazných ostrožnách a chráněná kamennými hradbami, kde se koncentrovala elita, obchod i řemesla.
HLAVNÍ PŘEDMĚTY
Vyrobit broušením kamene sekeru není jednoduché. Potřebujeme kvalitní surovinu, kterou je nutné nařezat a oštípat do vhodného polotovaru, a nakonec desítky až stovky hodin brousit do finální podoby. Některé sekery či mlaty jsou provrtané. Jak konkrétně vypadal samotný vrták, to nevíme, ale s odhalováním tehdejších postupů pomáhá experimentální archeologie. V Archeoparku ve Všestarech dlouho experimentovali s různými materiály, až přišli na to, že vrták z jelení kosti při vrtání pod vodou vytváří naprosto stejné pracovní stopy, jaké vidíme na originálních sekerách i vývrtcích.
ZAJÍMAVOST
Dřevěná studna (č. 8) objevená při záchranném výzkumu dálnice D35 u Ostrova byla pomocí dendrochronologického datování určená jako nejstarší dřevěná studna na světě (5256/5255 př. n.l.). Její repliku, kterou vidíte, zhotovili kolegové z Archeoparku Všestary za pomocí kamenných seker a originální neolitická prkna s pracovními stopami jsou v popředí.
