Možná si myslíte, že člověk v pravěku nešel dál než k vedlejší vesnici – není tomu tak. Pravěký svět byl skrz naskrz propojen víceméně ve všech svých obdobích. Někdy více, někdy méně. Důvody k tomu byly různé: snaha získat prestižní předměty z cizích krajů, suroviny (nezbytnou sůl, měď, cín, drahocenný jantar, kožešiny atd.) – mezi často opomíjené součásti patřili i otroci –, ale také neméně důležitý přenos myšlenek a technologií, válečná tažení nebo obyčejná zvídavost. Nejzásadnějšími komunikačními trasami byly odpradávna Jantarová a Solná stezka. Ve starší době bronzové (2200–1750 př. n. l.) v Mikulovicích patrně sídlily elity, které v této době obchod řídily; zdejší pohřebiště patří mezi nejbohatší a největší ve střední Evropě.
PROČ SE NA TO DÍVÁM
Pardubicko a Chrudimsko rozhodně nestály na periferii. Od závěru paleolitu a mezolitu přes zemědělský pravěk až po raně historické úseky se zde s doklady různých kontaktů setkáváme neustále. Jak je patrné z mapy, náš region byl v různých obdobích propojený s téměř celou Evropou i s Předním východem.
Mezi nejstarší doklady těchto importů (předmětů ze vzdálených míst) patří především suroviny (a patrně i technologie specifického štípání), jak je tomu u mezolitické štípané industrie z obsidiánu (č. 21). Neolitická nádoba (č. 35) pochází ze středního Polska; v eneolitu si místní obyvatelé rádi zdobili oděv jantarovými knoflíky s vrtáním do V (č. 7) – obliba baltského jantaru (č. 6–8) pak vrcholí ve starší době bronzové. Žádané byly suroviny pro výrobu bronzu, tedy měď (č. 30) a cín (č. 2). O něco později se u nás začínají vyskytovat první skleněné korálky (č. 22, 26, 28, 36) z jihovýchodu. Od doby železné počet a spektrum importů výrazně narůstají. Dokládají to exotické schránky plže kauri (č. 33) od Rudého moře či břehů Afriky nebo postranice koňského postroje z východního prostředí vekerzugské kultury (č. 32) z konce doby halštatské. Propojenost laténského světa je již známou věcí – ostatně právě tehdy se setkáváme s prvními mincemi raženými na našem území (č. 14–16). Prozatím ojedinělý je však zlomek náramku z oblasti dnešní Francie (č. 3). S nástupem doby římské tyto kontakty vrcholí. Znalost vlastní ražby mincí se sice vytrácí, ale hojně se využívají římské denáry (č. 23–25). Za ty se nakupovala keramika z tehdejších provincií (č. 20, 27) nebo šperky. Podobně tomu bylo v průběhu stěhování národů, jak dokládá krásný zlatý závěsek vykládaný rudými kameny (almandiny) až z daleké Indie (č. 10) či unikátní skleněná lahvička z hrobu ve Slatiňanech (č. 34).
HLAVNÍ PŘEDMĚT
Mezi absolutní unikáty patří nádoba, která je dokladem dálkového obchodu (s původem cca 900 km jihovýchodně v Karpatské kotlině), uměleckého mistrovství, ale také sdílení duševních představ a mytologických příběhů. Na výduti původně bronzové situly vidíte solární výjev – sluneční bárku taženou vodními ptáky (č. 1). Datujeme ji do samého sklonku doby bronzové a počátku doby železné (9. stol. př. n. l.).
ZAJÍMAVOST
Lidská nátura se patrně příliš nemění, a to v dobrém i špatném. O tom, že podvodníci byli vždy, vypovídají například falza (podvrhy) keltských mincí. Krásným příkladem je vzácný suberát (č. 14) ze Slepotic, jehož bronzové jádro je potaženo zlatým plechem.
