Pýchou Pardubic se na konci 19. a v první polovině 20. století nepochybně stalo školství. Školy stále praskaly ve švech, protože město rychle rostlo a stěhovaly se sem nové a nové rodiny s dětmi.
Nejslavnější z pardubických středních škol byla reálka, kde studoval například aviatik Jan Kašpar (1883–1927) nebo prvorepublikový ministerský předseda František Udržal (1866–1938). Vedla z ní cesta na vysokou školu technického směru. Město pro reálku postavilo postupně dvě velké budovy a řadu let platilo ze svého rozpočtu profesory. Z darů občanů, podniků a institucí vznikaly bohaté sbírky pomůcek v kabinetech. Studovali zde také žáci ze zahraničí, například Bulhaři.
Další významnou školu představovala Průmyslová škola. Ta vychovávala odborníky pro místní podniky, které v dosahu pardubického nádraží rostly jako houby po dešti, ale také pro stavebnictví.
Na přelomu 19. a 20. století se jasně ukázalo, že město jako Pardubice potřebuje gymnázium. Na zemském sněmu jeho vznik ze všech sil prosazoval poslanec Vojtěch Horák (1865–1908), ale jednání se státem se ukázala jako velmi náročná, z toho důvodu gymnázium v Pardubicích vzniklo až v roce 1910.
Dívčí vzdělávání se stalo svébytným problémem. Pardubičtí radní už v 60. letech 19. století zřídili vyšší dívčí školu, na které vyučovali profesoři zdejší reálky. Ovšem po několika letech zanikla, aby ji záhy nahradila dívčí měšťanská škola. Ženy vyučovaly nejprve pouze ruční práce a až postupně se prosazovaly i v dalších předmětech. Do vzniku Československé republiky pro učitelky také platil diskriminační zákaz uzavírání manželství.