Rytířské sály

Když pardubický zámek prodělal pozdně gotickou přestavbu, podniknutou Vilémem z Pernštejna, a následně rozsáhlé renesanční úpravy za Vojtěcha a Jana z Pernštejna, dokončené roku 1543. Součástí těchto úprav byla i raně renesanční malířská výzdoba zámeckých sálů. Při úpravách interiérů pardubického zámku v 18. století byly malby na stěnách rytířského sálu poškozeny a k jejich znovuobjevení došlo až ve 20. letech 20. století, po koupi pardubického zámku Muzejním spolkem v Pardubicích. Při současné generální rekonstrukci zámku byla většina maleb znovu restaurována. Renesanční malířská výzdoba se dochovala v rozsáhlých fragmentech zvláště ve třech rytířských sálech jižního křídla, označovaných jako Vojtěchův sál, mázhaus a Sloupový sál.

Rytířské sály pardubického zámku tvoří samostatnou prohlídkovou trasu. Jsou též využívány jako reprezentativní prostory pro pořádání kulturních pořadů a společenských akcí - tedy ke stejnému účelu, k jakému byly v první polovině 16. století pány z Pernštejna vytvořeny.

Vojtěchův sál

Původní podobu renesančního interiéru nejvěrohodněji evokuje výzdoba Vojtěchova sálu. Jeho stěny zdobí fragmenty iluzivní malované architektury kolem portálů a okenních nik. Malované sloupy v rozích sálu, inspirované antickými vzory, nesou iluzivní malované rámy. Představu prostoru pokračujícího do přírody zvýrazňovaly rostlinné motivy v okenních nikách i jinde.

Dominantu Vojtěchova sálu tvoří monumentální nástěnná malba s výjevem ze starozákonního biblického příběhu Samsona a Dalily, datovaná rokem 1532. Jde o nejstarší známou renesanční nástěnnou malbu na území Čech. Přes své poškození v mladší době svědčí tato malba o vysoké umělecké úrovni nám zatím neznámého tvůrce i o kulturní vyspělosti objednatele, Vojtěcha z Pernštejna.

Původní bohatou renesanční symboliku maleb dokládá také ženský akt Fortuna volubilis (Štěstěna vrtkavá). Na reprezentační funkci sálů ukazuje bohatá heraldická výzdoba, jíž dominuje rodový erb Vojtěcha z Pernštejna (na zlatém ští černá zubří hlava s houžví v nozdrách) se dvěma postavami zbrojnošů jako štítonošů. Zvláštní funkci měl nepochybně také arkýř v jihozápadním nároží sálu. Zde se dochovala pozdně gotická klenba ještě z doby Viléma z Pernštejna. Je dílem Hanse Spiesse, kameníka, pracujího v královské huti Vladislava Jagellonského. V klenbě arkýře se dochovaly i zbytky původní pozdně gotické malířské výzdoby, kterou potom za Vojtěcha z Pernštejna překryla výzdoba raně renesanční.

Mázhaus

V sousedním větším sále, tzv. Mázhausu, se původní výzdoba dochovala na menší ploše. Vedle iluzivní malované architektury kolem portálů vévodí této prostoře velká nástěnná malba, představující antitezi Starého a Nového Zákona. Základní význam alegorie vysvětluje dobře dochovaný nápis v horní části obrazu: Zákon skrze Mojžíše dán jest, milost a pravda skrze Ježíše Krista. Téma Zákona a Milosti bylo v první polovině 16. století častým námětem protestanské luterské dogmatiky. Obraz na pardubickém zámku vznikl pod vlivem díla Lucase Cranacha staršího po roce1530 a představuje největší známou malbu s tímto námětem. Nejspíše ji nechal pořídit do starší malířské výzdoby sálu Jan z Pernštejna někdy na konci 30. nebo počátkem 40. let 16. století. V té době Jan z Pernštejna představoval jednu z vůdčích osobností domácí stavovské opozice a stál v čele české novoutrakvistické šlechty, hlásící se k reformaci luterského typu. Řada politických jednání se nepochybně konala právě na pardubickém zámku. Tyto politické a společenské aktivity Jana z Pernštejna mohou vysvětlit, proč se monumentální malba s exponovaným náboženským motivem překvapivě objevuje ve světské reprezentační prostoře aristokratického sídla.

V Mázhausu se kromě raně renesančních maleb rovněž dochovaly cenné goticko renesanční portály, jež jsou dílem dosud neznámého mistra. Dřevěný kazetový strop sálu pochází ze 16. století, chybějící části byly doplněny po objevení stropu po roce 1920.

Sloupový sál

Trojici rytířských sálů uzavírá tzv. Sloupový sál. Z jeho původní malířské výzdoby se dochovaly fragmenty figurální a ornamentální výzdoby v podobě širokého pásu, obtáčejícího místnost po jejím horním obvodu. Nejcennější výzdobu tohoto prostoru však tvoří původní raně renesanční malovaný kazetový strop, bohatě zdobený poloakty a rostlinnými ornamenty. Podobný původní kazetový strop se ještě dochoval v jednom ze sálů druhého patra východního zámeckého křídla.