Expozice hraček „Bylo, nebylo...“

Od počátku prosince 2005 je v prostředí nejstaršího velkého gotického sálu pardubického zámku nastálo přístupná nová expozice. Pod jejím názvem, typickou úvodní větou mnoha pohádkových příběhů, "Bylo nebylo....", se skrývá prezentace sbírky historických hraček Východočeského muzea v Pardubicích.

Sbírka hraček patří ve spektru kolekcí Východočeského muzea k těm mladším, byla založena v roce 1975. Najdeme v ní hračky od druhé poloviny 19. století po současnou produkci. Unikátnost sbírky tkví především v její rozmanitosti. Jsou v ní zastoupeny hračky z dobové tovární produkce, lidové hračky domáckých výrobců i hračky, které si děti vyráběly samy. Významnou součástí je kolekce autorsky navržených hraček, z nichž je na prvním místě nutné uvést soubor dřevěných hraček z dílny pardubického rodáka, průmyslového výtvarníka Víta Gruse. Přes svou teprve třicetiletou existenci má tato sbírka za sebou bohatou a velmi úspěšnou výstavní kariéru v Pardubicích, mnoha městech České republiky i v zahraničí. Stálý zájem veřejnosti o tuto milou atraktivní kolekci vedl k rozhodnutí, prezentovat ji formou další stálé expozice Východočeského muzea.

Stálá expozice není koncipována jako vývojový přehled historických hraček coby oblíbeného sběratelského oboru. Způsob prezentace je zcela podřízen působení na ty návštěvníky, kterým byly všechny vystavené předměty určeny především - děti. V podtitulu expozice je uvedeno, že se jedná o pohádkovou expozici a proto zde hračky, se kterými si často hrály děti několika generací, ožívají zarámovány do děje několika nejznámějších pohádkových příběhů a vtahují nás do dějů bez hranic času a místa, do světa dětské fantazie. Klasická pohádka Hanse Christiana Andersena "Cínový vojáček" navozuje atmosféru měšťanské domácnosti v drobných kulisách dětských pokojíčků. Jsou zde jako by mávnutím kouzelného proutku zmenšené porcelánové servisy, sevřené šiky pochodujících postaviček vojáčků i houpací kůň, na kterém bylo možné vyjíždět do klukovských bitev a řada dalších her. "Princezna na hrášku", další příběh z pera velkého pohádkáře, jehož dvousté výročí narození jsme si v letošním roce připomněl celý svět, je pozadím pro svět půvabných panenek, postýlek i kočárků. "Šípková Růženka" sní svůj sen o krásném princi mezi roztodivnými stavbami hradů, postavených ze stavebnic kamenných i dřevěných kostek. Hry na vaření a napodobování maminek při domácích pracích nezbytně vyžadovaly sady nádobíček a kuchyňského náčiní, kamínka, stoly a kredence - od těch obyčejných až po noblesní kuchyňské vybavení. Tyto hračky jsou spojeny s oblíbenou lidovou pohádkou "Hrnečku vař". Poslední příběh "O panence, která tence plakala" z cyklu pohádek "Povídání o pejskovi a kočičce"od Josefa Čapka tvoří rámec pro desítky ukázek hraček z 30. až 40. let 20. století - od dojemně "opotřebovaných" plyšových medvědů, koček a psů až po technické hračky - železnice, parní stroje či miniaturní filmovou promítačku.

Pohádkovou atmosféru a rámec všech těchto pohádkových příběhů milovaných generacemi dětí tvoří malované výjevy, které ztvárnila akademická malířka Šárka Trčková.

V menších vitrínách jsou instalovány další tématické celky hraček - velké domácí loutkové divadlo, hračky pro malé švadlenky a pradlenky, klukovské samostříly a pušky či unikátní celodřevěné kolo.

Pokud navštívíte novou stálou pohádkovou expozici Východočeského muzea "Bylo nebylo...", vstoupíte do světa bezbřehé dětské fantazie, kterou by si měl každý i v dospělosti uchovávat v koutku duše jako milou vzpomínku na vzácný svět radosti a štěstí.

DŘEVĚNÉ HRAČKY VÍTA GRUSE VE SBÍRKÁCH VÝCHODOČESKÉHO MUZEA V PARDUBICÍCH

Pardubický rodák Vít Grus (1896 – 1981) byl významným návrhářem dřevěných hraček pro předškolní děti.

Východočeské muzeum v Pardubicích získalo velkou kolekci jeho autorských prací na počátku 80. let 20. století. Část jich byla zakoupena přímo od autora, po jeho smrti se sbírka doplnila nákupem pozůstalosti od rodiny.

Nejstarší, takto získané předměty pocházejí z roku 1928. Nemají ještě typický rukopis Víta Gruse. Jedná se o jednoduché, téměř podomácku vyrobené figurky, spíše upomínkového charakteru. Po 2. světové válce se autor nechal inspirovat tvaroslovím a principy lidové hračky. Navrhl velkou kolekci tzv. laťkových pohyblivých hraček. Doba poválečného nedostatku vedla k využívání zbytkových surovin. Dřevěné cívky od nití daly vzniknout další kolekci jednoduše stylizovaných hraček, jejichž podstatnou funkční součástí byla právě dřevěné cívky. Padesátá léta byla pro Víta Gruse obdobím největšího tvůrčího rozmachu. Jeho hračky dostaly nezaměnitelný rukopis. Věnoval se navrhování klasických dřevěných polychromovaných hraček a zároveň byl průkopníkem v oblasti tzv. kolektivní hračky vhodné do jeslí a mateřských školek. V jeho tvorbě šedesátých a sedmdesátých let 20. století lze vysledovat tendence vedoucí k tvarovému zjednodušení a příklonu k didaktické funkčnosti hraček. Přestože některé hračky z dílny Víta Gruse byly zatížené dobovou ideologií (postavičky dělníků, pionýrů aj.), většina jeho tvorby stále patři ke zlatému základu českého designu hraček.

Od roku 1952 byl Vít Grus členem Svazu českých výtvarných umělců. Účastnil se mnoha výstav v Československu i v zahraničí. Mezi nejvýznamnější ocenění patří cena Ministerstva průmyslu za sérii maňásků z roku 1948, cenu „Grand prix“ obdržel na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. V letech 1971 a 1972 vystavoval v Montrealu, roku 1972 v Gentu a 1973 na výstavě československého designu v Bruselu. Podle jeho návrhů vyráběly hračky mnohé podniky, například JAS ze Stráže nad Nežárkou, Lipta Liptál, firma Baumruk ze Skašova i Tofa Semily. K jeho 80. narozeninám uspořádal Svaz výtvarných umělců v prosinci 1976 velkou soubornou výstavu pod názvem „Svět hraček Víta Gruse“.

Součástí výstavy je interaktivní hrací koutek pro nejmenší děti s dřevěnou stavebnicí.