Život na sídlišti: Pardubice 1945-2000, tak se jmenuje nová kniha vydaná Východočeským muzeem v Pardubicích. Historik umění Jan Ivanega v ní mapuje zrod a historii pardubických čtvrtí od budovatelského nadšení, potíží při pokusu o budování „lepšího světa“ až po asanace starých čtvrtí. Podrobně se věnuje realizovaným i nerealizovaným urbanistickým plánům, pokulhávající infrastruktuře a školám, ale hlavně obyvatelům a jejich každodennímu životu. To vše oživují výpovědi pamětníků a historické fotografie, mnohé zveřejněné vůbec poprvé.

Kniha vznikala v letech 2022 až 2024 při výzkumu pro chystanou stejnojmennou výstavu, která se otevře v muzeu na konci listopadu. „Ptám se především, co to znamenalo, žít na pardubickém sídlišti. Jak a proč sídliště vznikala? Jak se s životem na nich vyrovnávali jejich obyvatelé? Co sídliště znamenala pro tehdejší režim a co pro jejich obyvatele?,“ vysvětluje Jan Ivanega. „Na sídliště se dívám jako na urbanistický a architektonický fenomén, sleduji ale také každodenní život, který nám pomohli zmapovat pamětníci,“ říká autor. Ukazuje tak, že anonymní fasády paneláků ukrývaly pestrý život – trochu idealismu, hodně improvizace i nezbytné množství lidské sounáležitosti.

Od Karantény k Polabinám

Kniha se podrobně věnuje jednotlivým pardubickým sídlištím – od Dukly, která vyrostla na místě někdejší Karantény, přes Teslu, „nejkrásnější zahradní sídliště kraje“, až po nedokončené Přednádraží. Zvláštní pozornost je věnována Polabinám, původně pracovně nazývaným Pravý břeh. Právě zde se poprvé ve velkém uplatnila panelová technologie. Urbanisté Jan Krásný a Miloš Návesník chtěli Polabinám dát podobu moderního města pro 25 tisíc obyvatel.

Asanace a kompromisy socialistické výstavby

Ivanega připomíná i stinnou stránku sídlištní éry – rozsáhlé demolice staré zástavby. Propagandistické heslo „Staré musí ustoupit novému!“ se stalo mottem asanací, které zasáhly i centrum Pardubic. Historik ukazuje, jak byly původní čtvrti vyvlastněny, nechány chátrat a nakonec nahrazeny novými bytovkami. Manifestem těchto zásahů se stala Karlovina – fragment nikdy plně realizovaného plánu, který měl proměnit celé území mezi Chrudimkou a dnešní ulicí 17. listopadu.

Každodennost mezi paneláky

Vedle plánů a čísel nechává autor promluvit samotné obyvatele sídlišť. Jejich vzpomínky odhalují, jak se žilo v nových bytech, kde se sháněl nábytek, jak fungovaly obchody a školy. Čtenář se dozvídá o směnování ve výuce, o nedostatku míst ve školkách a školách.

Zvláštní kapitolu tvoří školní architektura – například pavilonové školy na Studánce a v Polabinách, jejichž koncepce měla podporovat pohyb dětí venku, ale zároveň přinášela nečekané komplikace.

Umění pro lidi i pro režim

Kniha sleduje také výtvarnou výzdobu sídlišť – od sgrafit na Dukle přes reliéfy v Přednádraží až po lyrickou abstrakci plastik v Polabinách. Normalizační éra přinesla obrat k realistickým motivům přírody a rodiny, přesto se i tehdy objevila díla výjimečné umělecké kvality.

Publikace Život na sídlišti: Pardubice 1945–2000 je ke koupi v pokladně Východočeského muzea v Pardubicích v Labské bráně zámku a na e-shopu https://vcm.cz/eshop/