Historie zámku

Počátky panského sídla v místech dnešního zámku lze podle archeologických nálezů datovat do konce 13. stol. Vodní hrad byl přestavován ve 14. stol. za pánů z Pardubic, ale z jeho podoby lze vystopovat jen neúplné fragmenty. K další přestavbě došlo krátce po husitských válkách, kdy byl hrad obehnán novou kamennou hradbou s nárožními věžicemi a se střílnami pro ruční palné zbraně a patrně i děla.

V roce 1490 koupil rozlehlé kunětickohorské a rok poté i pardubické panství moravský velmož Vilém z Pernštejna, který se tehdy stal jednou z předních osobností na dvoře Vladislava Jagellonského. Za centrum moderně budovaného velkostatku Vilém zvolil do té doby málo rozvinuté Pardubice a záhy je přetvořil na českou rezidenci rodu, která Pernštejny reprezentovala a zároveň vyhovovala ekonomickým nárokům jejich aristokratického dvora. Vilém také přestavěl celý areál původního hradu na palác s čtyřkřídlou dispozicí, který již vyhovoval nárokům postupně pronikajícího renesančního stylu života aristokracie. Kolem paláce a dvora s hospodářskými budovami nechal Vilém vybudovat mohutné opevnění. Tento typ stavebního objektu vybudovaný na tak rozlehlém areálu a v takovém stupni dochování onoho urbanistického řešení nemá ve střední Evropě obdobu.

Fortifikační systém pardubického zámku představuje vrchol pozdně gotické opevňovací techniky. Tvoří jej mohutný hliněný val s nárožními rondely, na němž se dalo umístit těžké dělostřelectvo. Na úpatí jej chránila hradba se střílnami pro střelce z ručních palných zbraní. Před hradbou se nacházel široký příkop, který se mohl v případě nebezpečí zavodnit. Barbakán (tzv. Příhrádek) přiléhal k městu a se zámkem jej spojoval dlouhý původně dřevěný most (dnešní hráz s kamenným mostkem vznikla až v roce 1805).

Velké nádvoří pardubického zámku   Renesanční vstupní portál, erb v tympanonu   Detail reliéfní výzdoby kamenného mostu do zámku, 1543

Po Vilémovi z Pernštejna (†1521) pokračovali v úpravách zámku jeho synové Vojtěch (†1534) a Jan (†1548). Z této doby se dochovaly kromě celkové dispozice zámeckého areálu a řady architektonických prvků především zbytky raně renesančních nástěnných maleb. Pozoruhodná je výzdoba rytířských sálů patřící k nejstarším dochovaným renesančním nástěnným malbám v Čechách. Velmi hodnotné jsou dva dochované malované raně renesanční kazetové stropy a vstupní zámecký portál. Portál byl vytesán z větší části v roce 1529, osazen v roce 1541. K portálu vede z nádvoří kamenný most s reliéfní výzdobou.

V roce 1560 prodali Pernštejnové Pardubice králi a panství se stalo královským komorním majetkem. Zámek přestal být panskou rezidencí. Sídlila tu správa velkostatku a panovníci sem zavítali jen vzácně. Poslední rozsáhlejší přestavbu zámku řídil v letech 1574–1579 Ulrico  Aostali de Sala. Palác tehdy dostal mj. sgrafitovou výzdobu fasád, byl upraven štít nad vstupním rizalitem a přistavěno schodiště do severního křídla. Barokní úpravy, které tu vedl v letech 1723–1726 F. M. Kaňka, se již nijak zásadně do dispozice zámku nepromítly.

Za komorního panství zámek podléhal stále více komerčním zájmům velkostatku. V 17. stol. tu byl zřízen pivovar, v 18. stol. sklad textilní manufaktury, byty vysloužilých důstojníků atd. Původní výbava a výzdoba interiérů zanikla. Po polovině 19. stol. zámek přešel do privátních rukou. Roku 1920 jej koupil v pozemkové reformě pardubický muzejní spolek. Muzejní spolek měl v zámku pronajatu část prostor již od r. 1892. Nyní, když se stal majitelem celého objektu, začal s odkryvem a restaurováním zbytků původní výzdoby. V r. 1953 přešel zámek do vlastnictví státu. Obnova objektu se zastavila, zanedbávala se i údržba a zámek začal chátrat, až se na konci 70. let propadaly stropy ve druhém patře paláce. Teprve poté zahájená generální rekonstrukce zámecké budovy postupovala jen pomalu a dál chátrající a pro veřejnost uzavřený zámek se vytrácel z povědomí. Obnovu objektu se podařilo urychlit až od r. 1994 a to natolik, že od konce r. 1997 mohl být znovu po bezmála dvaceti letech postupně zpřístupňován veřejnosti.

Od r. 2001 je zámek majetkem Pardubického kraje; tzv. Příhrádek zůstává v majetku státu. Uživatelem zámku je nadále Východočeské muzeum v Pardubicích. V jedné z bývalých hospodářských budov (čp. 3) má depozitáře a část výstavních prostor Východočeská galerie v Pardubicích. Její sídlo je v domě U Jonáše (čp. 51) na Pernštýnském náměstí. Na tzv. Příhrádku sídlí pardubické územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu.

 

Facebook

Zřizovatelem Východočeského muzea je Pardubický kraj